Z dějin nového kostela
Nový kostel v Hodslavicích, zasvěcený Božskému Srdci Páně, byl vystaven v letech 1905 – 1906. Dne 29.června 1905 byl posvěcen základní kámen, který je položen uprostřed pod věží. Světitelem byl dp. P. Jan Parsch, děkan a farář v Novém Jičíně. Slavnostní kázání proslovil dp. Klement Klusal, první farář v Mořkově. Brzy pak 2. prosince 1905 docílena rovnost (gleicha) zdiva. Přes zimu od 20. prosince 1905 do 19. dubna 1906 se nepracovalo. Hrubá stavba chrámová byla ukončena 13. června 1906 a začalo se omítat. Dne 21.července byl vztýčen kříž na hlavní věži za vyzvánění na starém kostele a střílení z hmoždířů. Za překrásné pohody a veliké účasti duchovenstva a zvláště věřícího lidu byl kostel posvěcen v neděli 21. října 1906 od knížete arcibiskupa olomouckého Dr. Františka Bauera. Svěcení se rovněž účastnil papežský komoří Dr. Antonín Cyril Stojan, říšský i zemský poslanec, farář z Dražovic, který měl mezi konsekrací kázání a zpívanou mši sv. ve Starém kostele. On velmi obětavě vypomáhal při sbírkách ve prospěch nové svatyně.
Olomoučtí bohoslovci vykonalí všechny obřadní zpěvy i s průvodem varhan. Při konsekraci zpíval I. tenor bohoslovec II. ročníku Valentin Šindler, později dalekoširoko známý sólista a lidový vyprávěč Stréček Křópal z Břóchovan. U varhan účinkoval bohoslovec Bedřich Wiedermann, později věhlasný virtuos na varhany. Sloh stavby je románský ze XII. století dle stavby Sacre Couer v Paříži. Stavbu projektoval a provedl architekt Eduard Sochor z Prahy, rodem z Citolib; práce vedl ing. Jan Holeček z Prahy. Státní dozor měl ing. Antonín Starosta z Nového Jičína.
Půdorys tvoří kříž. Délka kostela měří 44 m, šířka 23 m , výška 17 m, výška věže 50 m. Náklad vypočten na 173.377 K 35 hal. a byl hrazen sbírkami konanými od r. 1879 v místě i jinde.
Vnitřní výzdoba. Nejvzácnější poklad, jaký chová v sobě zdejší chrám, jest Ježíš Kristus, Syn Boží, přítomný na oltáři v Nejsvětější svátosti. Pojďme nejprve a klaňme se Jemu ! Zlatým hřebem celé výzdoby je malba v apsidě. Majestátní postava, sedící na trůně, v bělostné říze, v plamenné svatozáří, představuje Krista Pána s jeho Nejsvětějším Srdcem. V tomto Srdci zeje hluboká rána, z níž krůpěje krve se řinou. Trnová koruna je obepíná. Šlehají z něho plameny a z hloubi Srdce vyrůstá kříž. Dvě palmy u trůnu dodávají Kristu Pánu královskou důstojnost. Kolem postavy Krista Pána jsou seskupeny postavy knížat apoštolských sv Petra a sv. Pavla, postavy sv. Ignáce z Loyoly, sv. Františka Saleského a dvou andělů. Nad Kristem Pánem z otevřeného nebe, pěknými beránkovými obláčky znázorněného, vyčnívá ruka Božího Otce , který ukazuje : „To jest Syn můj milý, v něm se mi zalíbilo“. Z trnože trůnu Krista Pána prýští pramen vody živé, který se po cellé délce rozlévá. U nohou Pána Ježíše jsou symboly dvou laněk a pod pramenem osm oveček , běžících ke skále. Hlavnímu oltáři dáno vhodné pozadí , přizpůsobené jeho tmavočervenému mramoru a zdobené pravým dukátovým zlatem. Za oltářem ve svatozáři je kříž bez těla, zato s trnovou korunou. Po jeho třech stranách je nápis : „Svatý , Svatý , Svatý,“ nad ním symbol Nejsvětější Trojice v podobě Oka v trojhranu a řecké Alfa a Omega. Ostatní část apsidy vyplňují starokřesťanské symboly sv.evangelistů : Orel, Jinoch, Lev, Býk. Z kadidelnic vznáší se dým, inscenující knihy sv. evangelií. Pod tím vším po celé šíři apsidy je modrý pás, zdobený motivy mosaikovými, symboly chleba a vína a holubic, pijících
z kalicha. Loď chrámová byla vkusně vytonována , bohatě ornamentálně vyzdobena a přizdobena na vhodných místech pravým dukátovým zlatem a hliníkokovým stříbrem. Ve čtyřech rozích hlavní lodi vztyčeni čtyři svatí latinští učitelé církevní se svými atributy :
sv. Řehoř Veliký s holubičkou, sv. Augustin s andělíčkem, sv. Ambrož se včelínem. sv. Jeroným se lvem. Návrhy podal r.1909 a vymalbu provedl v roce 1935 atelier církevního umění arch. Jaroslava Majora z Prahy, který byl dříve fratrem benediktinského kláštera v Emauzích. Pod jeho vedením na výzdobě se podíleli : akad. malíři Jiří Jelínek a Antonín Bašný a malířský mistr Ladislav Němec. Roku 1967 byly stěny bočních kaplí znovu vymalovány a klenba figurálně vyzdobena čtyřmi dvojicemi světců a to na straně pravé : sv. Cyril a sv. Metoděj a sv. Kosma a sv. Damián, na levé straně : sv. Jan Nepomucký a blah. Jan Sarkander a sv. Vojtěch a sv. Prokop. Dvojice světců jsou vsazeny do obrazových , ornamentálně vyčleněných ploch v rozměrech 3,10 m x 3,15 m a jsou namalovány kasseino-vápennou technikou v lineárně-plošném moderním stylu. Podle původnách návrhů z r. 1909 realisovala druhou etapu malby akad.malířka Marie Bognerová z Valaš. Meziříčí.
Podklady a ornamentální výzdobu provedli malířští mistři Antonín Raška a Ondřej Kudělka z Příbora z Hodslavic. Nehynoucích zásluh o postavení velebné svatyně si získal dlouholetý zdejší duchovní správce dp. Ignác Kunstler. Odpočívá v blízkosti kostela. Na hrobní desce je dle jeho přání nápis : Poutniče, hledáš pomník ? Ohlédni se ! Po ohlédnutí spatříš – překrásný pomník – stavbu chrámovou.
historie kostela.doc (53760)Historie našich kostelů
Chrám Božského Srdce Páně