Ohlédnutí za rokem 2016 papeže Františka
Vatikán. Rok 2016, který se chýlí ke konci, papeži Františkovi mimo jiné přinesl šest zahraničních apoštolských cest a dvojí pastoračních návštěvu Assisi, publikaci posynodální apoštolské exhortace o lásce v rodině Amoris Laetitia, mnohá setkání s věřícími v rámci mimořádného Roku milosrdenství a další kroky v pokračující reformě římské kurie. Avšak také letos všechny tyto události propojovala papežova touha po hluboké duchovní obnově církve, jejímž cílem je vést křesťany k tomu, aby do světa vnášeli radost z evangelia.
„Jádrem není Zákon a zákonná spravedlnost, nýbrž Boží láska, která dovede číst v srdci každého člověka a chápat jeho nejskrytější touhu a která má mít ve všem prvenství“ (Misericordia et misera,1). Tato slova z Apoštolského listu k závěru Svatého roku milosrdenství možná nejlépe dokazují papežovu snahu vymanit moc radostné zvěsti z oklešťujících ubezpečujících schémat. „Křesťan je povolán žít novost evangelia, „zákon Ducha, který dává život v Kristu Ježíši“ (Řím 8,2)“, píše Svatý otec na témže místě. „I v těch nejkomplikovanějších případech, kde existuje pokušení nechat převážit spravedlnost, která se odvozuje z norem, je zapotřebí věřit v sílu, která pramení z božské milosti“ (Misericordia et misera,11).
„Co to znamená? Že se mění Zákon? Nikoli! Zákon slouží člověku, který slouží Bohu, a proto musí mít člověk otevřené srdce. Postoj »vždycky se to tak dělalo« je výrazem uzavřeného srdce a Ježíš nám řekl: »Pošlu vám Ducha svatého, který vás uvede do celé pravdy« (srov. Jan 16,13). Uzavíráš-li však srdce novosti Ducha, nikdy nedojdeš k celé pravdě! (Kázání z Domu sv. Marty, 18.1.2016)
Není lehké kráčet v Hospodinově zákoně, aniž bychom upadli do rigidních postojů, opakuje často Svatý otec. Zákon nám však nebyl dán, aby z nás činil otroky, nýbrž aby nás vysvobodil a učinil z nás Boží děti, podotýká a varuje před samolibým přesvědčením o vlastní spravedlnosti.
”Modleme se k Pánu za naše bratry a sestry, kteří se domnívají, že kráčet v Hospodinově zákoně znamená být rigidní. Kéž jim Pán dává pocítit, že je Otec a že Jej těší milosrdenství, něha, dobrota, mírnost a pokora. A kéž nás všechny naučí těmto postojům, abychom takto kráčeli v Hospodinově zákoně.“ (Kázání z Domu sv. Marty, 24.10.2016)
Již od samého počátku Duch svatý vede církev kupředu a často ji vede k novotám, k něčemu, co nikdy nemělo obdoby, připomíná papež František všem věřícím. A to počínaje prvním koncilem v dějinách, na kterém apoštolové v Jeruzalémě rozhodují, že konvertité z pohanství nejsou vázáni mojžíšským zákonem.
„Taková je cesta církve dodnes. A když nás Duch překvapí něčím, co je nové, a »nikdy se to tak nedělalo«. Pomyslete na odpor, s nímž se setkal Druhý Vatikánský koncil, a to říkám proto, že nám je nejblíže. Kolik odporu! I dnes se vyskytuje odpor v té či oné formě, a Duch svatý žene vpřed. Cestou církve je shromažďování, sjednocení, naslouchání, diskuse, modlitba a rozhodnutí. To je takzvaná synodalita církve, kterou se vyjadřuje společenství církve. Kdo vytváří společenství? Duch! Opět tento protagonista. Co od nás žádá Pán? Abychom byli poddajní Duchu. Nemějme strach, když vidíme, že nás volá Duch.“ (Kázání z Domu sv. Marty, 28.4.2016)
Papež také letos katolíky vyzýval, aby usilovali o jednotu církve a ještě více nezraňovali Kristovo Tělo. Ďábel se snaží církev zničit ideologickým a teologickým rozkolem. Vede špinavou válku a my naivně přistupujeme na jeho hru, upozornil papež.
„Rozdělení v církvi brání růstu Božího království; nedovolují, aby byl Pán zjevný, takový jaký je. Rozdělení působí, že je vidět jedna část a ta druhá stojí proti ní. Vždycky proti. Chybí olej jednoty, balsám jednoty. Prosím vás, abyste učinili všechno, co lze, aby nebyla církev zničena rozděleními, ať už těmi ideologickými nebo chamtivostí, ctižádostí a závistí”. (Kázání z Domu sv. Marty, 12.9.2016)
Církev vyžaduje neustálou obnovu, protože je živým tělem, učil římský biskup, avšak největšími reformátory jsou světci (Promluva k účastníkům luteránské poutě, aula Pavla VI., 13.10.2016).